Založit webové stránky nebo eShop
Jak to začalo
 
Historie
 
Je to pár let zpátky... přesněji řečeno asi deset. V té době byly Charliemu tři roky a my bydleli stále v paneláku, ovšem s vidinou rodinného domu. Vždycky jsem toužila po velkém psu, ale díky Charliemu to reálné nebylo - byl napaden neměckým ovčákem a velkých psů se bál. Proto jsme se rozhodli, že náš další pes bude opět kavalír - Larry. Kavalíři se projevili jako krátkověcí psi (nic, co bych nevěděla, ale člověk vždycky tak trochu věří...) a nyní je to asi 14 měsíců, co jsem přišla i o Larryska. Velmi mě to ranilo, s Kájovou smrtí jsem byla smířena, umíral rok... ale když jsem jednoho dubnového dne dávala Larrymu dobrou noc, nevěděla jsem (stejně jako nikdo z rodiny), že to bude jeho poslední.

Proč belgičák?

Věděla jsem, že bez psa nemůžu být. Vypadalo to asi krutě, ale i když jsem se Larryho smrtí trápila, musela jsem přemýšlet, jak přesvědčit rodiče o koupi nového psa. O plemeni jsem nepochybovala ani vteřinu - bude to belgičák, tervueren.
S kavalírkama jsem navštěvovala agility cvičák v Rožnově pod Radhoštěm a tam jsem taky poprvé uviděla belgičáky. Jestli si dobře pamatuju, byl to grén Torbrook´s Jasper V Kovarny, ale ruku do ohně bych za to nedala. Koho si ovšem pamatuju moc dobře, byly fenky: Daisy z Kovárny, Barony Norpos a Belloved Beya Tantum Auri. Všechny byly naprosto úžasné a mě okamžitě dostaly. Holky ze cvičáku by jistě potvrdily, že jsem byla vděčná i za to, že jsem pro ně mohla zajít během tréninku do auta a přivézt je do haly Blázen...

Dny ubíhaly a já přesvědčovala rodiče, že belgičák je 100% to pravé, bez psa to prostě nejde...atd. Však ti, co nemají rodiče zaryté pejskaře, pochopí. Stále se mi nedařilo, taťka chtěl počkat aspoň rok, maminka mi byla trošku více nakloněna, když viděla, jak se trápím.

Z Kovárny

Tato chovatelská stanice byla první, kterou jsem vyťukala do vyhledávače. A proč? Jednoduše - jinou CHS jsem neznala. Barony (Miša) i Beya byly odchovy mých kamarádek ze cvičáku a věděla jsem, že další neplánují. Vzpomněla jsem si tedy na úžasnou Daisy a už to bylo. Z kovárenských stránek jsem se dozvěděla snad všechno, co jsem potřebovala - u odchovů, statistik a fotek jsem seděla s otevřenou pusou, nikdy předtím jsem neviděla nic tak dokonale zpracovaného, proto jsem u těchto stránek zůstala. Hlavně tedy proto, že záložka "plánovaná štěňátka" byla plná a mně se v hlavě rýsoval plán. Chundeláčkům přece nikdo neodolá, že?
Další věc - o kvalitě chovky jsem nepochybovala ani na vteřinu. Slávka (majitelka Daisy) by si přece nevzala nikoho "jen tak" a korespondence s Hankou Pisarčíkovou se mi moc líbila - odpovídala ochotně na všechno a byla moc milá. Tak, jak bych si chovatele mého budoucího pejska představovala.

S vrh

Původně jsem nevěděla, kterého pejska vlastně chci, protože byla nečekaně velká nabídka: z vrhu "P" byli volní asi 3 pejsci, "Q" byli díky atraktivitě spojení "rozebráni" ihned, mezivarietní "R" měl jen jednoho tervíka a nakonec budoucí vrh "S". Ten den, kdy jsem se o něj začala zajímat, byl 22. květen 2008, tedy den, kdy se štěňátka narodila. A hned tři pejsci Pomalu začínalo být jasné, kdo to bude. Je fakt, že hodně dlouhou dobu jsem přemýšlala nad Phar Lapem, který mě uchvátil především jménem (kdo zná film, chápe). Pořád jsem si říkala, že když je poslední k odběru, musí to být nějaké znamení. To mi ale překazila podmínka rodičů - pejsek tedy bude, ale až po zkouškách. Pravdou je, že zkoušky jsem zapinkala tak nějak schválně, abych celé prázdniny nemusela přemýšlet s nohama na stole, proč nemůžu mít psa. Takže bych se radši učila. Bohužel, "ano" od rodičů jsem si vyslechla až ve chvíli, kdy bylo pozdě se začít pořádně učit, tudíž termín zlověstné anatomie připadal až na konec srpna. V té době by byl Phar Lap už moc velký, rozhodla jsem se proto pro pejska "S".

Červený

Od začátku jsem přemýšlela nad dvěma pejsky - žlutým a zeleným. Nad červeným jsem se ani nepozastavovala, snad povrchně kvůli barvě. Nelíbí se mi totiž moc tmaví tervíci Ovšem z fotek toho jde poznat sakramentsky málo. Kdybych to červené žihadlo znala naživo dříve, neváhala bych ani chvilku. Bylo mi řečeno, že žlutý je největší kliďas, zelený je hlídač a červený je rapl, hajzlík, terorista, trhač... (nevím, proč mě od přírody přitahují takové typy)

Saphir

Pár dní před návštěvou Zajíčkových (rodina, kde byla štěňátka odchovávaná) jsem se dozvěděla jména: žlutý - Sun Dance Zealous, zelený - Shadow of Zealous a červený Saphir Zealous. To jméno mě uchvátilo natolik, že jsem o tomto pejskovi pomalu začala přemýšlet.  2.července jsme zastavili před bránou, kde nás bouřlivým štěkotem ohlásila maminka Urbi. Hned za ní se přivalila chlupatá koulička s červenou šňůrkou kolem krku - Safírek! Jako jediný si nás pořádně všímal, ale pochovat se nedal. Mamince se líbily spíše fenečky, Saphira se trošku bála - nedalo se s ním pořádně pomazlit a když už jsem ho odchytla, jen prskal, zmítal se a ňafal. Od chovatelky Hanky jsem tušila, že by měl být vzhledově i povahově nej. Ta povaha se mi zamlouvala o něco víc - tmavé já přece nerada Ale byla to láska na první "pohryz" i bez referencí. Měli jsme sice pár dní na rozmyšlenou, ale mně to bylo jasné - červený a žádný jiný. ten ďábelský výraz mě prostě dostal.
Přes prázdniny jsem za Saphirkem jezdila, protože Zajíčkovi bydlí od nás asi hodinku cesty autem či na motorce a sledovala, jak mi pejsek roste Na konci srpna jsem slavnostně udělala zkoušku z anatomie a hned ten den jsme s taťkou jeli pro moje malé miminko, kterým je dodnes

Téměř po roce společného života si uvědomuju, jaké to bylo štěstí, že volba padla právě na červeného pejska s tak krásným jménem Saphir je v mých očích dokonalý, předčí všechna má očekávání o tervíkovi. Podle knih a internetových "drbů" to měl být nedůveřivý, spíše bojácný pes...ale on? Miluje lidi, miluje záchranařinu a miluje všechno a všechny, kteří mu projeví náklonnost (a v lepším případě ještě hodí balónek)

 
Děkuju všem, kteří mi umožnili vlastnit tak skvělého psa, jakým Saphir bezesporu je - tedy hlavně rodičům, chovatelce Hance Pisarčíkové a Zajíčkovým!
 
TOPlist